Každý máme v životě poslání.
Někoho posláním je pouze být šťastný pro ostatní na tomhle světě.
I to je velký dar – naučit se jednoduše BÝT. Až se naučíme užívat si samotné bytí, vnímat každičký okamžik, budeme šťastní.
Přidruženým posláním na mé cestě – říkám tomu přidaná hodnota mého života, se stala snaha změnit zákon, otevřít oči lidem, probudit společnost s pomoci ostatních zainteresovaných ( a věřte nebylo jich málo ).
Šířit osvětu a poukázat, ne jen na problematiku množíren, ale i na problematiku naší společnosti.
Zlomem v mém životě bylo setkání s Julinkou.
Obyčejně neobyčejná fenka anglického buldoka, která si na splnění svého BULDOČÍHO POSLÁNÍ vybrala mně, abych ji provázela životem, protože díky ní jsem hnula celou společností.
Rozvířily jsme emoce, probudily mnoho lidí, a svým obyčejným BYTÍM jsme dokázaly částečně změnit věci k lepšímu.
Začátek naší společné cesty jsem sepsala do deníku s názvem Julinka Volat Domů, aneb Deník psí holčičky zachráněné z množírny.
Deníček jsme spolu vydaly vlastním nákladem a výtěžek jsme věnovaly na podporu kampaně NE MNOŽÍRNÁM.
Rozhodla jsem se pro vás vydat náš společný příbeh i jako eBook, který najdete zde.
Předslov k deníčku najdete pod fotografií
Z auta vystoupily dvě značně unavené, ale usměvavé ženy, které mi přivezly Julinku. Pamatuji si tu chvíli jako dnes, jakoby se to stalo před minutou.
Sedím a píšu své pocity, které jsou stejně intenzivní jako před 4 lety.
Mám na sobě i ty samé šaty, dokonce mám v kapsách i pamlsky pro naši smečku, která má poznat nového člena.
Srdce mi svírá bolest, kterou jsem cítila, když jsem se na Julinku podívala. Vnímala jsem intenzivně její strach, a ona byla intenzivně oddaná svému osudu. Cítila jsem že od ruky, která se k ní natahuje, očekává ránu, protože je na zvyklá.
V ruce jsem měla piškot, který si vzala s velmi velkou nedůvěrou.
Když ji vyložili z auta, přede mnou sotva stál pes, rasy anglický buldok vyhublý, s prázdným pohledem a zlomenou duší. Do očí se mi nahrnuly slzy, a jediné na co jsem se zmohla je má obvyklá oblíbená věta, když je něco totálně v prdeli : MOJE NERVY………………
Julinka se plazila místo toho, aby chodila. Malý uzlík strachu, který ani netušil co se děje.
Obě dvě jsme z toho byl tak nervózní a v napětí, že atmosféra by se dala krájet, vzali jsme Julinku domů, vykoupali ji a seznámili ji se smečkou. Samozřejmě smečka z napětí, které ve mně cítila, byla taky nervózní, a jediná jejich reakce byla vetřelce zabít. Což bylo pochopitelné.
A Julinka by se zabít opravdu nechala, tak oddaná byla svému osudu. Bylo ji ABSOLUTNĚ jedno, co s ní bude, a měla jsem pocit, že by radši volila smrt.
Nechala jsem ji, ať si najde své útočiště v domě. Vybrala si kout v ložnici, vedle místa, kde spávám já, a tiskla se do toho kouta, který ji nabízel ochranu. Nechtěla nikoho vidět ani slyšet. Všeho, včetně mně se bála a čekala, co za pohroma se na ni spustí.
Když jsem se na to zlomené a třesoucí zvíře dívala, postupně se mi zvedala hladina adrenalinu, stoupal krevní tlak a cítila jsem tak velkou bolest za hrudní kostí. Její bolest, která mně hrnula slzy do očí. Neplakala jsem před Julinkou, protože jsem věděla, že jsem jediný člověk v jejím životě, o kterého se může opřít a který se o ni postará. Tak moc jsem chtěla být zodpovědná a dát ji najevo, že už může být v klidu a nemusí se ničeho bát.
…….Podívala jsem se ji do očí, ve kterých byl celý její život…………
Jako člověka, mně tohle nenechalo chladnou a celou noc jsem přemýšlela. Říkala jsem si, tohle přece takhle nenecháš, to by ses za sebe musela stydět, musíš něco udělat.
A protože jsem člověk nedůvěřivý, ale bojovný a odhodlaný jít si za svým cílem, rozhodla jsem se, že věci změním. A věděla jsem, že to dokážu. Nevěděla jsem ještě jak, s kým a co budu dělat, ale intenzivně jsem cítila, že teď nastala ta správná chvíle. Pochopila jsem, proč jsem se před mnoha lety vrátila po mém krátkém úmrtí na tento svět.
Konečně vše do sebe zapadlo jako puzzle a já věděla, že nastala má chvíle. Než jsem potkala Julinku, dlouho jsem hledala, co je mým úkolem na tomhle světě. Každý den jsem se ptala, proč jsem se vrátila, kde najdu ten svůj úkol a kdy přijde? Tohle životní dilema pochopí pouze ti, kteří za sebou nějaký ten zážitek ze smrtí mají….to nekonečné hledání smyslu života, protože věřte nevěřte, celý váš život najednou přestane dávat smysl……….
Zbytek příběhu se dočtete v mém eBooku Julinka volat Domů, který pro vás chystám v 2. rozšířeném vydání.
