Stáváš se navždy odpovědným za vše, cos k sobě připoutal…
Venku sněží, je nádherné ticho, a já tu sedím, píšu tyhle řádky. Koukám na svou smečku spokojených a šťastných buldoků.
Anička sedí vedle mě s velmi vážným a zamyšleným výrazem a tajně doufám, že mi zrediguje text :-).
Cácorka zkouší své tesáky zatnout do Čmeláčka, který velmi trpělivě a oddaně, jako milující bratr, drží jako hluchý dveře a má s ní obrovskou trpělivost
Antoine de Saint-Exupéry
Přistihnu se, jak se mi koutky úst zvedají, a uvnitř hrudě cítím neskonale krásný pocit, který je směsí vděčnosti, lásky, vnitřního klidu a pokory k životu samotnému.
Z mého krásného pocitu spokojenosti a lehké euforie mě najednou vytrhla vzpomínka, nebo lépe řečeno uvědomění, že jen tak sedět a
koukat na šťastný a spokojený psí gang není až taková samozřejmost, jak se může zdát.
Je to zhruba 15 let, co začali být součástí mého života psi adoptovaní z nevhodných podmínek a psi zachránění z množíren. Původní profesí jsem zdravotní sestra a díky řízení osudu se u mne ocitla Žulka, kříženec francouzského buldočka.
Neměla jsem ani tušení, co je množírna. A protože každý zdravotník i v soukromém životě trpí záchranářským komplexem, řekla jsem si, že to nemůže být horší, než se postarat o zaintubovaného pacienta na ventilátoru.
Když mi dovezli Žulku, bylo to horší,než jsem si dokázala představit, v tom nejhorším snu.
Klubíčko plné strachu, které se neodvážilo vylézt z přepravní klece, neidentifikovatelné barvy srsti a zápachu, který jsem nedokázala rozkódovat. Do očí se mi tiskly slzy.
Znáte ten pocit, kdy nevíte, co máte dělat, ale víte, že musíte konat, a cítíte, že někdo jiný, bezmocný na vás spoléhá?
Naše první cesta vedla k veterináři. Absolvovali jsme různé vyšetření, kterým byla má holka přístupná vzhledem k jejímu psychickému a fyzickému rozpoložení.Dny ubíhaly, Žulka se dávala psychicky do pořádku, začala mi důvěřovat. Nebyl to ideální stav, ale začala rozkvétat jako růže. A já se tetelila blahem.
Po několika měsících u mě se začaly objevovat první zdravotní problémy.
Naše cesty na veterinu byly četnejší. A stejně tak i vyšetření, které musela podstoupit. Z jednoho problému se dostala a za pár týdnů byl na světě další. Uklidňovala mě povzbuzující slova lékaře, že je to běžný proces, kdy se zvíře ze špatných podmínek dostane, nalezne klid a pohodu, ovšem se začnou objevovat zdravotní problémy.
Jistě to znáte taky, máte těžké období, konečně vše zvládnete, nastane klid a začnou se sypat zdravotní problémy.
K Žulce přibyla Trejsi, pak Maječka, Ketuška, Blecha, Fialka a já se najednou ocitla ve smečce zachráněných psů, kteří na mě hleděli jako na boha. A má duše byla naplněná vnitřní radostí, kterou kazila vždy nějaká zdravotní jobovka.
Scénář se ale vždy opakoval.
Návštěva veterináře, relativní klid, a když už jsem si trochu odfrkla, že se všem dobře daří, opět nějaká nemoc. Šli jsme z nemoci do nemoci. Když se jeden dal do pořádku, začal mít problémy druhý, třetí čtvrtý. A takhle to bylo pořád dokola. Na veterinární kliniku jsme dojížděli pravidelně, jak na hodiny klavíru, a nebudu Vám lhát.
VETRINÁRNÍ PÉČE BYLA SNAD DRAŽŠÍ NEŽ SOUKROMÉ HODINY KLAVÍRU 3 X TÝDNĚ.
Vyzkoušeli jsme různé léky na různé nemoci, absolvovali spousty standardních a nestandardních vyšetření, navštívili odborníky na snad všechny orgány. Náš život byl jako na horské dráze, jednou nahoru a jednou dolů.
To dolů bylo ale častější, a když Vám už veterinář řekne: „Netuším z čeho by to mohlo být.“, začnete se cítit krapet nejistě…….
Znáte ten pocit selhání, bezmoci, absolutního zoufalstvíÍ, kdy víte, že jste udělali vše, a na konci tunelu stále nevidíte světlo?
Díváte se na Vaše milované zvířátko a přestáváte vidět tu jiskru, kterou jste tak milovaly. Že každý pohyb je bolest, kterou si opravdu nezaslouží, a jeho život začíná být nedůstojný….a jedinou a poslední možností, kterou máte, je milosrdná eutanázie.
Nenáviděla jsem sama sebe za to, že jsem selhala, a cítila jsem mizerně a absolutně neschopně.Měla jsem pocit, jako kdybych bloudila v bludišti, ze kterého cesta nevede vůbec nikam.
Poslední kapkou byl den, kdy Fialce po četných kolapsech a dušnosti diagnostikovali těžké poškození srdíčka. I přes veškerou veterinární lléčbu se její stav nezlepšoval.
Fialka měla pohnutou minulost a v mém srdci zanechala opravdu výraznou stopu.
Verdikt veterináře zněl: „Bohužel tady už se nedá nic dělat, prognóza dva týdny, maximálně měsíc, a to přeháním……..“
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo… vlastně vše se zlomilo. Měla jsem pocit, že svět je obrovský a já jsem v něm ztracená na své cestě.
OPAK BYL ALE PRAVDOU A MÁ SKUTEČNÁ CESTA TEPRVA ZAČALA…..
Pokud se chci dál věnovat záchraně psů, která mě naplňuje, musím najít způsob, který pomůže vyléčit příčinu, a nebudu léčit pouze důsledky onemocnění.
Nechala jsem se vést svou intuicí, a řekla si: Ať přijde cokoliv, bude to správné řešení. A pevně jsem věřila, že mi život otevře další dveře.
Řízením osudu mně pan Google vyjevil stránky MVDr. Chmelaře, který před 20 lety začal aplikovat bioinformační homeopatické preparáty Energy zvířatům.
Fialka už neměla co ztratit a obě jsme mohly jen získat.
V kostech jsem cítila, že tohle je ten kousek puzzle, který mi chyběl, že jsem ve správné chvíli na správném místě a jdu po správné cestě.
Začala jsem jednat, okamžitě oslovila MVDr. Chmelaře, který naordinoval správná homeopatika a Fialka se začala po zdravotní stránce tak moc zlepšovat, že jsme spolu strávily ještě další krásné 4 roky.
Věděla jsem, že homeopatii musím umět, že můžu zachránit spousty zvířecích životů, nebo jim dopřát s jejich chronickým onemocněním důstojný život.
Rozhodla jsem přijít na kloub veterinární homeopatii Energy, naučit se, jak ji aplikovat. A jediná cesta byla vzdělávaní.Začala jsem studovat podrobně jednotlivé preparáty, jejich složení, navázala jsem intenzivní spolupráci s MVDr. Chmelařem.
Navštěvovala jsem mnoho seminářů a vzdělávacích kurzů, učila se rozpoznávat jemné změny psího chování, kdy sama zvířata, když víte co sledovat, Vám ukážou, že začínají mít problém .
Adoptovala jsem si za ta léta mnoho psů, kterým jsem díky homeopatii Energy pomohla dožít kvalitní a důstojný život. Začala jsem aktivně zachraňovat psy z množíren přímo v terénu, kdy nás často od návštěvy veterinárního lékaře dělily doslova stovky kilometrů, kdy pes potřeboval okamžitou pomoc. A jedinou možností byla aplikace homeopatického preparátu.
Za ta léta jsem vyvinula svou vlastní velmi jednoduchou a srozumitelnou metodu, jak efektivně aplikovat homeopatické preparáty Energy
zvířatům, a započít tak jejich samoléčebný proces, nebo udržet i chronické onemocnění pod kontrolou.
Svou vlastní metodou, vyzkoušenou v mnohaleté praxi, jsem zavedla pro zvířata Preventivní program, který funguje skvěle a udržuje má zvířata ve zdravé konci.
Díky homeopatické léčbě , se mi rapidně snížily veterinární náklady, protože mí psi (jak říká náš veterinář)se naočkovali zdravím.
sem spokojenou a šťastnou majitelkou tří zdravých psů Aničky, Čmeláčka a Cácorky.
Největší radost mám z Aničky, kterou jsem před 6 lety adoptovala z množírny ve špatném zdravotním stavu, kdy její kolabující trachea mohla kdykoliv způsobit její okamžitou smrt. A její psychická porucha okamžitou smrt jiného psa.
Dnes vedle mě spokojeně spí, je velmi společenská, miluje všechna zvířata a díky mému preventivnímu programu aplikací
homeopatických preparátů již brzy oslaví 12 let.
Užíváme si spolu krásné chvíle a má smečka spokojená.
A víte, co je bonusem mé cesty?
Díky homeopatické léčbě jsem pomohla i sama sobě. Po neúspěšné operaci zad již nemusím užívat silné léky od bolesti zad, které mě trápily několik let a které mi nedovolily plnohodnotně žít.
Svým klientům pomáhám
jednoduchou metodou pochopit účinek jednotlivých homeopatických preparátů a kdy je aplikovat svým mazlíčkům
