Skutečný příběh obyčejně neobyčejné fenky anglického buldoka zachráněné z množírny, která si na splnění svého BULDOČÍHO POSLÁNÍ vybrala mne.
Rozvířily jsme emoce, probudily mnoho lidí, a svým obyčejným BYTÍM jsme dokázaly částečně změnit věci k lepšímu. Mé setkání s Julinkou najednou celému mému životu dalo smysl.

Ukázka textu z knihy Julinka volat domů – Deník psí holčičky zachráněné z množírny.

„Protože jsem byla z chovatelské stanice a byla jsem moc krásná, jezdily jsme s mámou po výstavách. A taky jsem vyhrávala. Když mi byl rok, lidská máma začala být smutná a pořád plakala, říkala, jak je to moc těžké a prý neví, co má dělat. Jednoho dne k nám přišel nějaký cizí strejda a slíbil, že se o mě postará. Nebála jsem se, protože máma měla mnoho kamarádů, strejdy, tety a i malá lidská štěňata. A mámě se má věřit. Ten strejda mě naložil do pěkného auta a já si myslela, že jedeme opět na výstavu, kde mi dají další ocenění, jak jsem krásná holka. Cesta byla dlouhá a já usnula. Auto najednou zastavilo, říkám si rozespale, asi jsme na místě. Strejda otevřel dveře a najednou mně popadl za kůži za krkem a z auta mě vytáhl… To byla tak strašná bolest… Najednou jsem pocítila velký strach. Všude byla černočerná tma, v dálce svítila pouliční lampa.“

Julinka strávila v množírně dlouhých 8 let, než se dostala ke mně. Buldočí poslání je nabité nejen mými emocemi, ale taky často i nepříjemnými událostmi, které mě hodily na samotné existenční dno, jen proto, že jsem jako obyčejný člověk už nedokázala přihlížet lhostejnosti společnosti. Kruh se uzavřel a najednou vše dávalo tak velký smysl.

Julinka si mě prostě našla, protože věděla, že my dvě spolu dokážeme změnit zákon.

Tohle bylo naše společné Buldočí poslání……pokračování v knížce

Ukázka textu:

Nastal čas vydat se splnit úkol, pro který jsem se před 8 lety narodila já a pro který se před osmi lety vrátila máma po klinické smrti zpátky na tento svět. Dřív ale než jsme setkaly, obě jsme musely projít svým osobním peklem. Nic na tomhle světě se neděje jen tak pro náhodu. Vše má svůj hlubší smysl. Často musíš projít peklem abys našla smysl svého života.

Z auta vystoupily dvě značně unavené, ale usměvavé ženy, které mi přivezly Julinku. Pamatuji si tu chvíli jako dnes, jako by se to stalo před minutou. Sedím a píšu své pocity, které jsou stejně intenzivní jako před 6 lety.Mám na sobě i ty samé šaty, dokonce mám v kapsách i pamlsky pro naši smečku. Srdce mi svírá bolest, kterou jsem cítila, když jsem se na Julinku podívala. Vnímala jsem intenzivně její strach a ona byla intenzivně oddaná svému osudu. Cítila jsem, že od ruky, která se k ní natahuje, očekává ránu, protože je na ni zvyklá.

V ruce jsem měla piškot, který si vzala s velmi velkou nedůvěrou. Přinutil ji pouze hlad po dlouhé cestě. Obyčejný pud sebezáchovy. To byl program, na kterým fungovala dlouhých 8 let. Nažrat se když ti dávají, protože zítra nemusí být nic. Když ji vyložily z auta, přede mnou sotva stál pes rasy anglický buldok vyhublý, s prázdným pohledem a zlomenou duší. Do očí se mi nahrnuly slzy a jediné, na co jsem se zmohla, je…………..pokračávání v knížce

Ukázka textu:

Julinka se plazila místo toho, aby chodila. Malý uzlík strachu, který ani netušil, co se děje. Obě dvě jsme z toho byly tak nervózní a v napětí, že atmosféra by se dala krájet, vzaly jsme Julinku domů, vykoupaly ji a seznámily ji se smečkou. Samozřejmě smečka z napětí, které ve mně cítila, byla taky nervózní a jediná jejich reakce byla vetřelce zabít. Což bylo pochopitelné.

A Julinka by se zabít opravdu nechala, tak oddaná byla svému osudu. Bylo ji ABSOLUTNĚ jedno, co s ní bude a měla jsem pocit, že by radši volila SMRT.

Nechala jsem ji, ať si najde své útočiště v domě. Vybrala si kout v ložnici vedle místa, kde spávám já a tiskla se do toho kouta, který ji nabízel ochranu. Nechtěla nikoho vidět ani slyšet. Všeho, včetně mě, se bála a čekala, co za pohromu se na ni spustí. Když jsem se na to zlomené a třesoucí zvíře dívala, cítila jsem tak velkou bolest za hrudní kostí. Její bolest, která mně hrnula slzy do očí. Neplakala jsem před Julinkou, protože jsem věděla, že jsem jediný člověk v jejím životě, o kterého se může opřít a který se o ni postará. Tak moc jsem chtěla být zodpovědná a dát jí najevo, že už může býtv klidu a nemusí se ničeho bát. Podívala jsem se jí do očí, ve kterých byl celý její život… pokračování v knížce

Ukázka textu:

Moc se tím netrápím, protože když jsem mámu poprvé viděla, věděla jsem, že spolu zůstaneme. Slyšela jsem v noci její myšlenky, které jí vířily hlavou a které byly úplně stejné jako ty moje. Jen abyste věděli, víte, proč jsem tak dlouho vydržela to týrání, bití, zimu, hlad? Protože jsem cítila někde ve svém nitru, že mám ve svém životě poslání. Každý pes má v životě poslání, ale to moje bylo větší, než si kdo uměl představit.

Ke svému poslání jsem ale potřebovala najít člověka, který se mnou do toho mého velkého Buldočího poslání  půjde. Potřebovala jsem najít člověka, který má stejnou buldočí povahu jako já. Člověka odhodlaného jít za svým cílem a nepolevit, i kdyby to bylo jakkoliv těžké a možná i nemožné. Tehdy, před dvěma měsíci, když jsem na svém špinavém kožíšku ucítila měkkou dlaň plnou lásky, věděla jsem, že dočasná péče se změní v péči trvalou a v mém případě doživotní. Po mnoha telefonátech a rodinných poradách se věci daly do pohybu a tety, které mě zachránily, ztratily ženu, která by dávala návod na život ostatním pejskům. Nešlo to jinak. My dvě máme spolu úkol. Pomoct ostatním pejskům změnit jejich život.

– dvě knížky Julinka volat domů -Deník psí holčičky zachráněné z množírny (přepsané a rozšířené vydání )
                        Julinka volat domů 2 – Buldočí poslání

– velkou dávku emocí plných lásky, štěstí ale i smutku, které nás na naší cestě při zmeně zákona provázely
– koupí knihy pomůžete dál zvířecímu hospicu PSÍ CESTA FRANTIŠEK z.s.