Martina je jeden z těch lidí, který mi pomáhá roztáhnout křídla, abych mohla létat. Pomáhá mi nadechnout se a dělat to, co mě baví.
Miluji psaní a chci vám toho tolik říct skrze své řádky. Podělit se o své emoce, zkušenosti a bavit vás mými příspěvky.
Když se tak zamyslím, několik dlouhých let jsem hledala korektorku, která by opravila mé psané texty. Hledala jsem intenzivně. Aj jsem jich pár našla.
Ale....
Práce, rodina, starosti, málo času ….. vždyť to znáte. Spolupráce nebyla taková, jak jsem si představovala.
Můj sen, tedy zůstal několik let mým snem. Už jsem přestala doufat, že bych jednou mohla psát pro všechny. Vyjadřovat své pocity, pomoct při léčení vašich zvířátek. Ukázat vám, jak jednoduše si můžete pomoct.
Vše se děje, jak má ... vše přichází ve správnou chvíli. Co na tom, že to trvá 10 nebo 15 let. Čas je tak pomíjivá veličina.
Čas nám pomůže dozrát na naší cestě, ukotvit se v daném tématu. Postavit se s pokorou v srdci, ale hrdě sám za sebe.
Před rokem k nám do práce nastoupila Mirka. Mirka je o 14 let mladší, ale někde ve skrytu duše je stejný blázen jako já. Vůbec nevlastnila žádné zvíře.
Mirka porozuměla řeči mého kmene. Často jí vyprávím příběhy o Aničce, Čmelákovi a Cácorce.
Mirka pohotově vyplyvla, a proč neřekneš Martině? Martinu znám asi 4 roky, ale netušila jsem, že je učitelka češtiny. A tak jsem se nesměle zeptala a Martina souhlasila.
Okamžitě jsem Martinu zavalila články.
Martina je maminkou dvou dětí a v téhle chvíli má jako každý učitel i online výuky. Tajně jsem věřila, že to spolu dáme. Přece tohle nemůže být náhoda. A opravdu nebyla. I když je zavalená prací, pokaždé mi článek zkontroluje a opraví velmi rychle. Velmi často bleskově.
Pomáhá mi i s eBookem „Julinka volat domů – Deník psí holčičky, zachráněné z množírny“. Příběh podle skutečných událostí. Pomáhá mi vlastně ze vší kolem psaní. Již brzy ho díky Martině dokončím.
V každém opraveném článku mi velmi trpělivě vysvětluje, proč nepoužít daný výraz, a proč tady ypsylon, a kam umístit čárku.
Dle jména jste si jistě všimli, že jsem Slovenka. Žiju tady už 20 let, mluvím česky, píšu česky, a dokonce už i mé myšlenky jsou v češtině. Ale ta gramatika …….. plete se mi ze slovenskou, a i když se snažím sebevíc, prostě to spletu. ……..
Katka patří do smečky kocoura Pepiho a buldoka Huga, o kterých jsem psala ZDE >>
Závěrem bych vám chtěla říct, abyste nikdy nepřestávali snít své sny. Nikdy nevíte, kdy potkáte člověka, který vám jedním slovem pomůže roztáhnout křídla. A taky nepřestávejte být vděční za každý nový den. Sbírejte střípky ze svých dnů a skládejte z nich příběh na své cestě, která vám dá jednou smysl. Co na tom, že to trvá 15 let .......
Děkuji ženy, že jste součástí mého života a pomáháte mi roztáhnout křídla.